O ničem: Ema Labudová

Bc. Ema Labudová vydala v únoru svou druhou knihu Lada u ledu. My jsme si povídali jen tak o ničem. Otázky jsem si pro ni připravil, aby řeč nestála.

Jak jsi dávala karanténu?

V podstatě je to už teď nostalgie. Vždycky trpím a po pár týdnech nebo měsících si řeknu – to byly časy.

Myslíš si, že kočky evolučně napodobily opičí mláďata, aby pro ně měli lidi slabost?

To spíš, že lidi přirozeně přitahuje, když je vůči nim někdo odmítavý a na nich nezávislý.Třeba pes na páníčkovi totálně závisí, ale kočka má člověka jenom jako zdroj obživy a zábavu. No a někdo si řek – to cenim. Navíc takhle mluvit o kočkách je dost europocentrický, někde se kočky přece jí. Já bych třeba nechtěla jíst netopýra.

Myslíš si že, Máchův deník měl vyjít, nebo že z úcty k autorovi měl zůstat soukromý?

Je to deník, takže nevíš, jestli to chtěl publikovat. Nevíš, co si o tom myslel. Je sice skoro 200 let po smrti, ale pořád je to člověk.

A kde je ta hranice? Mění to něco na jeho díle?

Je to nahlédnutí do soukromí člověka. Jeho dílo je považované za část jeho duše a my teď máme ještě další pohled na tuhle duši, který je už jenom pikantní a bulvární.

Myslíš si, že existuje rozdíl mezi biologickým pohlavím a genderem?

Jo.

Sleduješ genderovou debatu?

Jenom videoeseje na Youtube. Doporučuji kanál Contrapoints.

Jsi očkovaná?

O půlnoci se otevírá rezervační systém pro lidi od 16 let, tak budu tak od půl dvanácté brouzdat na stránkách, jestli to neotevřou dřív.

Máš radši mazlíčky do terárka nebo mazlíčky do akvárka?

Akvárko.

I když si tu rybu nepohladíš?

Je to estetičtější. V zoo taky radši navštívím akvárium než pavilon ještěrů. U ještěrů jsou ještě aspoň nějaký ty hraboši a želvy, ale ty obrázky na pozadí kojí jsou bída.

Mě přijdou zvířata v zoo smutný a znuděný.

Na Tróje posledně si orangutani docela hověli mi přišlo. Regulérní džungli tam mají. Orangutanice, culíček, cpala se trávou a čuměla na nás. Někoho takhle neproblematického jsem dlouho neviděla.

Kolikrát nejvíckrát jsi někomu musela říct ne, než ti dal pokoj?

Pracovala jsem v jednom podniku jako servírka, takže jsem nemohla odejít, protože jsem byla na směně, a jeden zákazník si prostě nedal pokoj. Já jsem ho nemohla úplně poslat někam. Pořád to byl zákazník žejo. Bylo mi 19 a neměla jsem dost zkušeností a sebevědomí, takže jsem nevěděla, jak se s takovouhle situací vypořádat. Většinou jsou tihle týpci prostě otrapové, co mají blbý kecy a nechají se poslat do patřičných mezí. Tenhle to taky věděl, že nemám zájem, ale odmítnul to vzít na vědomí. Dal pokoj, až když jsem z té směny odešla. Takže teoreticky nekonečněkrát. 

Myslíš, že je dobře že se věci a lidi můžou přemísťovat po celý planetě tou rychlostí, kterou se přemísťují?

Věci ne, lidi možná. 

Co kafe, tabák?

Hm. no tak si zvykneme, že jsou holt slavnostní. 

O čem bude tvá příští kniha?

Otázka pod pás. 

Máš ráda Hrabala?

Ani ne, četla jsem jenom Postřižiny. Zato Václav Hrabě. Ten měl neuvěřitelně rád život, i když zrovna trpěl, tak trpěl rád, protože to znamená, že žije.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.