Maybe the real DJ oftopik are the friend we made along the way

Před týdnem vyšlo nové EP DJ oftopika s názvem Lez po mně brouk tak sem ho. EP se skládá z 19 menších skladbiček. To je oproti předchozímu albu, Změna k hrošímu, posun ke kratšímu formátu. Tracky na sebe často navazují, vplouvají jeden do druhého a vzniká tak dojem, že se jedná o jednu dlouhou skladbu. Klasicky jsou názvy skladeb jeden vtipnější než druhý a poskytují posluchači často jediné verbální vodítko.

DJ oftopik zůstává věrný své metodě, která je založená na opakování a vrstvení smyček. Sem tam přibyl zvuk lidského hlasu. Pracuje se s ním zde ale jako s nástrojem či samplem, takže nelze říct, že by DJ oftopik zlomil kletbu instrumentální hudby. I nadále se tak jedná o hudbu výtahovou. Lez po mě brouk tak sem ho nevyžaduje příliš aktivní poslech. I tak za něj však může stát.

EP se rozeznívá něčím, co připomíná rozbitou pevnou linku, na kterou se někdo marně snaží dovolat. Okamžitě se tak dostáváme do animovaného světa hudby DJ oftopika. Zanedlouho však přichází drop a otevírá se další archetyp hudební říše DJ oftopika – rádoby drsňáckost. A takhle se během asi půl hodiny trvání EP probíráme celou paletou různých žánrů a obrazů. Většinou zůstává přítomná alespoň jedna vtipná linka, podle které poznáme, čí hudbu to posloucháme. Ke konci ale zazní i několik krátkých kousků, kde jakoby humor na chvíli ustal a zaznívá jen melancholie parného léta a neodbytné samoty. EP se ale nezapomene vrátit do svých původních kolejí poslední skladbou Neslýchaná.

Identita DJ oftopika zůstává nejasná. Podle nejnovějších hypotéz se jedná o fiktivní postavu. DJ oftopik neexistuje, ale já to nejsem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.